Zánět mozku lze tlumit i přes oligodendrocyty

Zajímavé zjištění přinesla studie výzkumníků z lékařské fakulty University of Virginia. V časopise Acta Neuropathologica letos na podzim publikovali výsledky své práce, která významným způsobem rozšiřuje pohled na funkci oligodendrocytů v centrální nervové soustavě. Jejich působení dosud zůstávalo tak trochu stranou zájmu vědců, kteří se spokojili se známým zjištěním, že oligodendrocyty se významně podílejí na remyelinizaci, tedy na obnově ochranného obalu nervových vláken. To je u roztroušené sklerózy (RS) klíčové pro rychlý přenos nervových vzruchů, a tedy pro správnou práci celé řady funkčních systémů (především zrakový, kmenový, mozečkový, pyramidový, senzitivní, mentální a pro sfinkterové funkce).

Tým, který vedl Anthony Fernández-Castañeda, se zaměřil na OPC, což jsou progenitorové buňky oligodendrocytů a představují cca 5 % mozkových a míšních buněk. A právě oligodendrocyty mají zásadní roli při remyelinizaci, ale jak se nedávno ukázalo, také se podílejí na zánětlivé reakci v mozku a míše. Jak, to zjistili právě výzkumníci z University of Virginia. Zkoumali konkrétně LRP1, tedy protein1 s vazbou na receptor lipoproteinů o nízké hustotě, který se vyskytuje v několika typech buněk mozku a míchy, a to včetně progenitorových buněk oligodendrocytů. Hned na dvou modelech RS - u experimentální autoimunitní encefalitidy (EAE) + na toxickém modelu demyelinizace, při němž se používá chelační činidlo kuprizon - se ukázalo, že "vypnutím" LRP1 v progenitorových buňkách oligodendrocytů se výrazně utlumí zánětlivá reakce v mozku a míše. Ve svém důsledku to znamená navození neuroprotekce a podporu opravy myelinových obalů nervových vláken, což je krok směřující k možné léčbě roztroušené sklerózy.

Pokud by se výzkum dál ubíral tímto směrem, nebude případný vývoj nové léčby snadný - nelze totiž jen tak jednoduše zničit LRP1 ve snaze utlumit zánět mozku a míchy. LRP1 má totiž v organismu mnoho funkcí (na extracelulární i vnitrobuněčné úrovni), z nichž celá řada je dosud neprobádaných. Ví se například o tom, že tento multifunkční endocytický receptor souvisí s invazivitou nádorových buněk a může se podílet i na nádorové transformaci buněk (viz práce např. prof. MUDr. Jana Žaloudíka, CSc.).

Nabízí se otázka, zda je objev výzkumníků z University of Virginia odpovědí na otázku, proč jsou léky používané při léčbě onkologických pacientů v takové míře úspěšné i při omezování progrese roztroušené sklerózy.